Do samoty v horách zabloudil kdys(Na)
Tam panna mu krásná přišla vstříc(Na)
Tak chvěla se křehkou bázní bříz(Na)
že v studu a v zmatku skrývala líc(Na)
A podala pít mu ač nevěděla(Na)
víc o něm než lovec že smělý jest(Na)
jenž u večer kráčel tu za prvních hvězd(Na)
když už se louka stměla(Na)
Víc nevěděla ni tehdy když(Na)
přicházel v každý a každý čas(Na)
když milenkou sladkou mu byla již(Na)
a rozpuštěný vlas(Na)
vál jarním větrem a velké oko(Na)
vábilo smutně přehluboko(Na)
a vábilo zas a zas(Na)
Tu na louce tančili zlatý svit(Na)
hrál v travách a v lodyhách(Na)
a jakýsi nebeský pokoj a klid(Na)
nad lesy táh(Na)
zvěř míjela hodin rychlý let(Na)
šum jezera zněl a borů vzdech(Na)
a tajemstvím lásky jich ve hvozdech(Na)
žhnul přissátý jejich ret(Na)
Tu svlačec si vetknouc v pletence(Na)
šla pěla mu po boku(Na)
až květy jeho a prsténce(Na)
je šlehaly v poskoku(Na)
To věděla jen že lovec jest(Na)
na klobouku zelenou ratolest(Na)
Víc byla mu než je lidský tvor(Na)
v ní ztajené kouzlo všech kouzel a kras(Na)
V ní červánky nebes a zlato hor(Na)
a východu cudný žas(Na)
Nad umění hudbu a přemítání(Na)
jež plachty dmou mladých jar(Na)
ten nejkrásnější mu byla dar(Na)
nad tuchy skutečnost zdání(Na)
i nad vše co vídal a o čem snil(Na)
čím syt byl když osaměl(Na)
v ní miloval vše čím svět krásný byl(Na)
co něhy a kouzla měl(Na)
ji v obrazech krásných a ve mramorech(Na)
a v hudbě již tušíval v rozhovorech(Na)
když s duší svou mluvit směl(Na)
Však zrádce a štváče že každý má(Na)
jenž na kořist cení svůj zub(Na)
jenž shltnout zná štěstí očima(Na)
tká útky zla na odstup(Na)
též kněžic měl zrádce Ten denně se plíže(Na)
jak úlisný za ním stín(Na)
naň popudil otce jímž stařecký kníže(Na)
a obvinil z tolika vin(Na)
Hněv ze svobodné té volby ryl(Na)
v zámyslech starcových(Na)
že o mstě již snil ač zášť svou skryl(Na)
přetvářkou v prsou svých(Na)
Tu nezvanou lásku mnil zašlápnout(Na)
zlo v cestu jež kněžici viděl se pnout(Na)
a tajený jeho hřích(Na)
Nad soutěskou horskou čněl starý hrad(Na)
Tam přepyšný kníže k synovi děl(Na)
Můj synu dočkal bych se rád(Na)
bych nevěstu vaši uviděl(Na)
Čas na cestu vydat se slavné rody(Na)
pozdravit V klání a na turnaj(Na)
za devatery lesy vody(Na)
si vyjet poznat krajů taj(Na)
Čas vyjet a nevěstu vznešeně krásnou(Na)
a mocnou svým rodem si k oltáři vést(Na)
Nuž jeďte To odpovědí jasnou(Na)
buď na moji otázku na mou i čest(Na)
Zrak do očí mladých tak stařec mu vbod(Na)
a jak by v něm vzbouřil se starý rod(Na)
číms pohoršený co nelze snést(Na)
té řeči byl smysl že ryl jak hrot(Na)
O poddané starat se nastal čas(Na)
a vladařským žezlem pevně vlást(Na)
A proto chci jinak vidět vás(Na)
čas účty klást(Na)
Své štěstí když národ od nás čeká(Na)
nesníme vlastním o štěstí(Na)
Utvrdnout musí duše měkká(Na)
v odříkání a bolesti(Na)
Sny horování lži mladých chvil(Na)
věk mladý již pohrobil(Na)
A jak se už stařecky tence smál(Na)
vous šedý mu vítr odvíval(Na)
Jak moudrostí krutou i šlechetnou(Na)
ty myšlenky v tahy mu přelétnou(Na)
vše kněžic vše vytušil(Na)
Na bělouše vsed a dal se v let(Na)
v zlé předtuše rozjel se k milence(Na)
Již tolik jel mil však uvidět(Na)
ji musil v chvílence(Na)
Tu rekovným mečem se zapřisáh(Na)
Své mečem si ubrání(Na)
A bělouš jak samotou uhání(Na)
děs hrůzy mu k srdci sáh(Na)
Háj popleněn domek je rozmetán(Na)
vše leží tu popelem(Na)
jen zbytek pahýlů oblétán(Na)
je kouřem v dnu setmělém(Na)
les hučí a jezero tmí se a bouří(Na)
však ponuré místo víc děsí a chmouří(Na)
se neblahým ortelem(Na)
že takto by se mu loučilo(Na)
toť hroznější nad každý žel(Na)
Vsak že by tak strašně to skončilo(Na)
to netušil nevěděl(Na)
Že takto naplnit otec dal(Na)
svou horkou nenávist(Na)
a na ten květ samoty jenž čist(Na)
že by ho pohledal(Na)
svůj podpatek zdvih a vyčíhat(Na)
dal svými žoldnéři(Na)
a jako Istný se připlížil had(Na)
zda člověk uvěří(Na)
A uvěří ten li zda tíži vin(Na)
uvěřit může vlastní syn(Na)
Les prohledal lučiny doubravy(Na)
a volal ji ozvěn křik v dálce lkal(Na)
Vryl horkou svou hlavu do trávy(Na)
a na noc uléhal(Na)
A zdálo se mu na neshledání(Na)
že lesa šum zpíval z lučin třas(Na)
se tenounký známý krotký hlas(Na)
a tichounké s bohem dání(Na)
A jak by po lukách laškoval(Na)
tu zaplakal a tu zase ztich(Na)
tu zaleh tu tančil a tu se smál(Na)
tu zavzlykal jako když v objetích(Na)
kdys přepadaly je otázky(Na)
a kapaly budoucí do lásky(Na)
tuchu o prokletích(Na)
A všude jak hledal jak pro ni lkal(Na)
kde stál tam slůvka tři slech(Na)
Hlas tenounký jak by z hloubky skal(Na)
spím pohřbena tady dech(Na)
A pod sosnou kůň li zaržál v lese(Na)
vzdych její se tmící stín(Na)
a jako by hrob to byl nevěstin(Na)
tří slůvek se výkřikem třese(Na)
Spím pohřbena tady k jezeru(Na)
jak stočil se bezděky kůň(Na)
kopyta vykřísla k večeru(Na)
z křemene jiskry a tůň(Na)
tak hladká a tichá a hluboká(Na)
a zmrtvělá tichá zátoka(Na)
poslední červánků sluň(Na)
rozdýchla břehů za náspy(Na)
Spí pohřbena tady tady spí(Na)
By poznal svůj osud a její též(Na)
on procit a vracel se v rodný hrad(Na)
jak divoká bouře se hnal vrch věž(Na)
vsi za ním vše zůstalo stát(Na)
Vjel v bránu a vrátného pohledem měře(Na)
a zbrojnoše sluhy a služebnic tlum(Na)
zřel hodovních sálů ku světlům(Na)
a skrze stromy a zkvetlé keře(Na)
on viděl jak ponurých starců kruh(Na)
si v radu sed přišedší ze všech stran(Na)
a přikyvoval druhu druh(Na)
jak odzvánění přetichých hran(Na)
Tu hrdost mu bránila Do polí zas(Na)
se vrátil a tryskem ráz na ráz(Na)
kraj projel a nad ním hejna vran(Na)
Tak hledal ji noci a hledal ji dny(Na)
a lidí se v chatrčích ptal(Na)
Jej hospodář čeledín nevlídný(Na)
prost zájmu uvítal(Na)
On za její zmizelou stopou krad(Na)
se za vřavou do ulic(Na)
a naslouchal Ale posléz v nic(Na)
květ naděje zvadal až zvad(Na)
Byl smrtelně raněn to věděl už(Na)
je po kráse naději(Na)
to zmizelo navždy co ztrácí muž(Na)
a co vždy dravěji(Na)
zas bolí že ztrácí blaživou(Na)
a velikou jedinou lásku svou(Na)
jež bolí vždy žhavěji(Na)
Krev pobouřená mu barvila řeč(Na)
jíž zamýšlel otce zdrtit a sklát(Na)
Tys neměl práva tu strašnou léč(Na)
bys na život čistý klad(Na)
Se zhrdáním svojím těžký soud(Na)
ti vznáším na hlavu(Na)
Tu za bolest všecku a otravu(Na)
chci věčně jí vzpomenout(Na)
A kde bych jen chodil a o ní snil(Na)
jak odešlé božství uctívat(Na)
ji vyšší zjev jenž mi vždycky byl(Na)
ji zosobněním snů krásných zvát(Na)
zřít na věky přečistý její zjev(Na)
Ne vzdoru jen věčný na projev(Na)
leč proto že se mnou byl spiat(Na)
Jak bouře vjel ve hrad v světlech sál(Na)
se večeřadla stkvěl(Na)
Jej čekal již kníže a zavolal(Na)
ho před svoje milce tak děl(Na)
Sny zdání vždy hynou včerejší(Na)
by příští dny mohly kvést(Na)
Ten vladařem v posled blaženým jest(Na)
kdo vyrvati doved co hroznější(Na)
co pro celou zem být hrozilo zlem(Na)
co musilo zničeno být(Na)
co bylo by hanbou před žezlem(Na)
rod schopno pohrobit(Na)
A to jak řek s mírnou moudrostí(Na)
syn se zhrdavou naň příkrostí(Na)
zřel počal šílenstvím vřít(Na)
Leč na jílci ruku slov nedořek(Na)
jež otci chtěl vmetnout v líc(Na)
hned spoutal jej žalářník do věže vlek(Na)
za všecko to co chtěl říc(Na)
zde osud jej poučil o marném žití(Na)
i o všem co zaniká(Na)
co nevrátí se co zamyká(Na)
se v rakev by musilo ztlíti(Na)
Dny prchaly noci On o jednom snil(Na)
Jak s ní kdys šťasten byl(Na)
A jediný jemu jen zdál se sen(Na)
kam zahleděl se ji zřel(Na)
v ten kouzelný kraj byl unesen(Na)
že zbožněním sešílel(Na)
té zbožněním které již nebylo(Na)
leč jejíž kouzlo se jevilo(Na)
a půvab nesmrtný vřel(Na)
Tím zšílel a šílet když neustal(Na)
byl smeten až v odlehlý kout(Na)
kde z údolí zámek vyrůstal(Na)
zřel nad jezerem se jej pnout(Na)
Tu nazýván prostě Šílencem krásy(Na)
jejž nadzemský láká zpěv(Na)
s nímž nebeský neznámý krásy zjev(Na)
rozmlouvá tančí a hrá si(Na)
Ji v obrazech v barev hře miloval(Na)
a v záření poklidných hvězd(Na)
on histrionů si sbory zval(Na)
by uzřel ji z jejich gest(Na)
on v nástrojů souzvuku nebeském(Na)
a přítmím ji hledal a zábleskem(Na)
jí tušil že na blízku jest(Na)
A roky tu bloudil tou samotou(Na)
byv střežen krok za krokem kam se hnul(Na)
on stopoval života nicotou(Na)
sen zmizelý z doubí kdes vykřiknul(Na)
tu z jezera zelené vlny jež čeří(Na)
a pod kmeny v šeru hnijícím(Na)
cos volalo hlasem vždy nyjícím(Na)
Spím pohřbena tady Zda slyší zda věří(Na)
A často on hodiny prostál tu tich(Na)
vyslechl vln těch pláč i smích(Na)
a prosycen touhy své bolestí(Na)
v svůj útulek odcházel zas(Na)
hlad po kráse zmizelé po štěstí(Na)
v něm zjitřil až k šílenství čas(Na)
Vždy v prostotě krásné již dají snové(Na)
vždy v přepychu v nádheře pohádkové(Na)
ten musil slyšet hlas(Na)
Vlas kněžice krouživě bujný zšed(Na)
jak hustého stříbra rozteklý proud(Na)
Zde nad jezerem stál denně bled(Na)
ta slova tři slýchával vykřiknout(Na)
Jak sem a tam procházel se vždy vály(Na)
tak žhavé vůně z květin všech(Na)
a omamný když byl jejich dech(Na)
že stráže usínaly(Na)
tu jednou se dočkal Nad samý břeh(Na)
spím pohřbena tady když zakvílit slech(Na)
on s rozepiatými se rameny vrh(Na)
tam v jezerní zelenou hloub(Na)
hlídače zmoh a v hlubinu strh(Na)
i utonul oči v sloup(Na)
neb k věčnu co ztraceno volá nás(Na)
a kouzlo své neztrácí do smrti hlas(Na)
hlas tragický v cestu jenž stoup(Na)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
18 |
| Celkem veršů: |
277 |
| Neurčeno: |
277
(100 %)
|