Slul Felix Žitím však již dávno přesycen(J6m)
hrou vášní stárnutím vadnoucím kouzlem žen(J6m)
Svým duchem lačný byl však krví lačnější(J6m)
živořil v póse své vždy ironičtější(J6m)
Nad blízkou propastí bouřící ironik(J6m)
byl rozervancem dnů svých oběť mučedník(J6m)
Duch velký bouřlivý snil o nejvyšší metě(J6f)
již dáno člověku dosíci jenom v světě(J6f)
Však negace a žal vždy v duši zaskuhrá(J6m)
že marno všecko je a vše jen pro hrob zrá(J6m)
Tak duchem k výšinám se belhal skepsí svou(J6m)
lpěl na hmotě smyslnou vášní fysickou(J6m)
a tak se vybíjel jak bouře jarních dní(J6m)
jež povrch rozrývá než hloubky zúrodní(J6m)
Myslitel velkých gest byl rozervaný host(J6m)
jenž maskou ohlušit chtěl suchou přítomnost(J6m)
Svět prostopášníka v něm zřít se obává(J6m)
jenž srdce paní rve je bleskem sžehává(J6m)
a soky rdousí své je s výšek vášní vrhá(J6f)
a mezi rakvemi své růže rve a trhá(J6f)
Svět mní krev jeho těly žen se nenasytí(J6f)
jsou duši jeho úsměvy jich svadlé kvítí(J6f)
nevinnost prostota a křehké něhy pel(J6m)
jej vyrvat nemůže z prokletí hrozných zel(J6m)
Prý lačným duchem svým však lačnější svou krví(J6f)
si k smrti krátil dny ba chtěl být u ní prvý(J6f)
Prý po bohatství toužil krásy po vděku(J6m)
i po všem marném nedostupném člověku(J6m)
jak po vyžití vášní všech a radostí(J6m)
po smyslů šílenství říjení mladosti(J6m)
Prý o tom denně snil tím nenasycen plál(J6m)
Noc každá jeho je taneční jeho sál(J6m)
a každý pohled žen jenž výzvu tají rád(J6m)
panenské zardění a každou stopu zrad(J6m)
Tak hnízda vzbouřená zle pohoršena jsou(J6m)
on syku mužských rtů uniká chytrou hrou(J6m)
čím příchod bouřnější chladnější rozluka(J6m)
on zná se v umění div srdce nepuká(J6m)
A potom na dlouho hrob čerstvý mlčenliv(J6m)
svou lásky mrtvolu když pohřbil jako dřív(J6m)
jde hrdě cynický a navždy uhaslý(J6m)
Kus sebe pohřbívá Tak svět dí užaslý(J6m)
Přec vše snad bylo lží Ve lžích vždy člověk mřel(J6m)
On chudší nad všecky had hada nepozřel(J6m)
byl metlou počestných jen rodin zděděných(J6m)
předsudků urážky se čítaly mu v hřích(J6m)
A to co bájil svět když pověst šířil zlou(J6m)
to básník nesmrtný žil vášní školu svou(J6m)
To blesky s vrcholů když pajdá člověk v hnus(J6m)
to smutky pohlaví výlučnost hrdá Mus(J6m)
jež denně utkají se s lidskou všedností(J6m)
Toť kletba genia Cíl jeho hrdosti(J6m)
Sní paní líbezná a širý řeky tok(J6m)
své zlato hasnoucí schytává do zátok(J6m)
pak mlhou večerní se dálkou pomísí(J6m)
kde město zkicuje své hradní obrysy(J6m)
Ne mladá krásná však a hrdá zdá se ví(J6m)
co velkých odříkání ztají úsměvy(J6m)
než bolest umlkne své vléknouc řetězy(J6m)
než nad smysly a hmotou duše zvítězí(J6m)
a k síle povznese mdlou vůli ubitou(J6m)
divokou vášní v temnu duše ukrytou(J6m)
Zří mlčky Po boku jí Felix v ustárlých(J6m)
rtech tazích vráskách první stopy bouří zlých(J6m)
čas mnohé odplavil jen žhnoucí jeho zrak(J6m)
večerním zášeřím žádostně hořel tak(J6m)
A jako vždycky s ní když v klidu přemítal(J6m)
on masku cynika svůdného ďábla bral(J6m)
vždy zhnusen fadesou a tichošlapstvím zlým(J6m)
tím staroměšťanským životem otřelým(J6m)
žalostným uměním knih pustou prázdnotou(J6m)
bezcharakterní příslovečnou žebrotou(J6m)
A tak že miloval vždy vycházel jí vstříc(J6m)
že v to vše nevěřil on věřiti chtěl víc(J6m)
Že tak ji miloval rád rouhačem se stal(J6m)
by její námitky i bázně vyvolal(J6m)
i její úžasy a její bolesti(J6m)
v nichž mohou velké sny a city rozkvésti(J6m)
On hloubky miloval jež prostodušně zní(J6m)
Co do nich zvoláno to navždy uvězní(J6m)
Tož aby vyvolal v ní žárlivosti ryk(J6m)
zlé nechal pověsti bujeti ironik(J6m)
o láskách výstředních i nocích probděných(J6m)
o pitkách divokých penězích vhozených(J6m)
nevěstkám do klínu prodejným radostem(J6m)
a vybouřit se nechat smyslům žádostem(J6m)
Tak blátem kálet dal svou znetvořovat líc(J6m)
Pak zachráněn chtěl být Chtěl lásky lásky víc(J6m)
A když tak před ní stál tož paní krásná dí(J6m)
svůj chladně žhnoucí zrak až v nitro zařídí(J6m)
a pátrá zraněna by jeho zranila(J6m)
a to co mučí ji by v sobě ztajila(J6m)
Když světem souzený jste odsoudil se sám(J6m)
teď zraněného do krve vás v dlani mám(J6m)
Jste zhnusen žitím svým však jdete v nový hnus(J6m)
však ve všem nehne se ni srdce drobný kus(J6m)
Kde srdce nechal jste odvážný traviči(J6m)
svých hodin dnů a svého ducha trapiči(J6m)
Má touha nesmírná je ukázat vám sráz(J6m)
vás vrátit přesvědčit a zachrániti vás(J6m)
Však ke mně ke mně ne mou ctí čest věrných žen(J6m)
i chci by hlas můj slyšný vám byl zatajen(J6m)
Chci větší láskou vzplát než smysly mohou dát(J6m)
přátelstvím bez mezí dny jež by chtěly zrát(J6m)
vašimi činy již co velké ve vás vším(J6m)
a co se ubíjí zklamáním pod vaším(J6m)
a co jak odlesk mdlý si z vás vždy odnáším(J6m)
A to jak pravila on usmál se Pak řek(J6m)
svým suchým posměškem v němž citu pramének(J6m)
Ledovcem zůstati mým slibujete snům(J6m)
Však souzeno mi stoupat k jeho vrcholům(J6m)
Chlad jeho napíná můj rozum na skřipec(J6m)
Ať tál ať hořel v červáncích byl ledovec(J6m)
Můj žhnoucí kdyby silně zbožňoval vás cit(J6m)
chlad lásky rozumné bych nemoh pochopit(J6m)
neb jinak miluji Od těla nelze mi(J6m)
odloučit ducha s velkostmi i s vášněmi(J6m)
Tak mluvívali vždy a každý dobře hrál(J6m)
svých povah úlohu By poseurem se zdál(J6m)
člověkem ztraceným by nechal pověst růst(J6m)
vzpíral se záchraně již slýchal z jejích úst(J6m)
ba trochu frivolně jí vážný zájem krad(J6m)
i velký její po čistotě věčné hlad(J6m)
Však láskou nebylo co rozum zamýšlel(J6m)
dát svému zajatci Jej sprostit nízkých zel(J6m)
kramářů svůdných žen a pitek proklatých(J6m)
sobeckých požitků vždy nově počatých(J6m)
Měl každou velkost rád i tu jež sráží v zem(J6m)
svým neosobním chladem spásy pathosem(J6m)
Leč býti zachráněn Vždyť toužil po žáru(J6m)
a po citu jenž zaplá v rudém požáru(J6m)
Ten čistý intellekt jak pramen tišil jej(J6m)
on přišel pít nic víc Pak zíral oddaněj(J6m)
a spíš se zdálo mu ten výraz nebeský(J6m)
je lásky nezřené a kultur odlesky(J6m)
svítící v duchu tom zlem jeho rozžehlém(J6m)
Leč k lásce daleko v budoucnu odlehlém(J6m)
V tom když se s frivolností mladou posmíval(J6m)
šosákům přetvářkám smích zhořklý rozsíval(J6m)
ba nedbal dlužníků již zdáli sroceni(J6m)
se chystati mu tvrdou pryčnu vězení(J6m)
on suchým humorem se loučil večer s ní(J6m)
ji v zmatku zanechal v bolesti noblesní(J6m)
Tu vůlí hnána svou jej vždy zas zachránit(J6m)
s mateřskou lstivostí svých záchran předla nit(J6m)
a bděla k půlnoci když všecko spalo juž(J6m)
bytosti na loži i oddaný jí muž(J6m)
zmrtvěla ulice v níž ticho jasných hvězd(J6m)
se nad střechou chví tak že tišej v duši jest(J6m)
Tu cosi zpívalo jí v duši jako sen(J6m)
sen z kosmu zpívaný budoucích krásných žen(J6m)
Duchu jenž rozžíhá však příliš člověkem(J6m)
by ruky záchranné nechopil s povděkem(J6m)
A prosta marnivosti žen jež v snech mní svých(J6m)
že vše se zrodilo jen zvýšit kouzlo jich(J6m)
šperk vzala svatební a za stůl usednouc(J6m)
sčítala kameje horoucím přáním žhnouc(J6m)
i vypočítavým by cena stačila(J6m)
vykoupit soudruha jej tíhy zbavila(J6m)
soudruha Myšlenky snad protichůdných gest(J6m)
však z cechu nemnohých již hoří září hvězd(J6m)
Tak myslí pokojnou měřila šperku třpyt(J6m)
a zřela démanty naposled zazářit(J6m)
však bez lítosti smutku strachu před chvílí(J6m)
kdy v jamkách démanty jak slzy ožily(J6m)
až vsazen pouhý střep lesk šperku bude lhát(J6m)
a hrůze sosáků se bude posmívat(J6m)
Nuž takto zachráněn přejemných citů host(J6m)
ač vděčen neztrácel svou čestnou frivolnost(J6m)
Leč pak již nepřišel Snad vztek jej rval a stud(J6m)
že jí byv zachráněn zas o ni zdá se schud(J6m)
Ne láska obdiv byl však jako k vzdáleným(J6m)
my máme bytostem jen velce myšleným(J6m)
tak prázdno bylo teď leželo mlčení(J6m)
i mezi ním i jí za pomluv klíčení(J6m)
Co šperk ten svatební mstou kovu podlostí(J6m)
záměrů nečistých salonní žvavostí(J6m)
co šperk ten svatební lhal broušenými skly(J6m)
jež v pomluvačů úsměvech se zableskly(J6m)
a v muže nechápavých trapných otázkách(J6m)
jakousi pochybnost po celý věk mu táh(J6m)
Pak roky míjely V nich očištěný duch(J6m)
po mládí bouřlivém již splatil činům dluh(J6m)
Za shaslou epochou odešly tužby dob(J6m)
a vášně vyhasly a otevřel se hrob(J6m)
Tak roky zanikly Pak oba z cechu hvězd(J6m)
se nesetkali již Jen v srdcích našich čest(J6m)
jim zpívá nesmrtná Hrob jejich buď jim tich(J6m)
Hosanna Bohu který určil sílu jich(J6m)
a tvůrčí neklid těm kdož ssáli z jejich míz(J6m)
a procítili boj jich krví velký kdys(J6m)
Jim budiž nesmrtnost Milenci krásných snů(J6m)
ať ruku v ruce jdou v nás dětech ku věčnu(J6m)