ROZHOVOR.

Antonín Sova

Muž s ženou vyšli pohřby za nimi(J5m) domovy ohoře(J3f) Vzduch mraz zvučel zvony ranmi(J5m) čitky plny žele(J3f) Smír do přežitých padal čitek(J5m) jak bez pláče šli mi(J3f) v podzim stromy suchých do snítek(J5m) svit rozžověl zemi(J3f) V jich mlče cos jako mrt zmar(J5m) když zlobou dobu(J3f) i jako klíče a van jar(J5m) když zadýchne se vra(J3f) Pak řekla ona Šťastni z málo chvil(J5m) jsme mohli ti oba(J3f) Tu on na lásce se prohřešil(J5m) zem byla zloba(J3f) žena okrade o ti(J5m) a tuší jen zpola(J3f) proč musila se za vše styti(J5m) v boj šílenství když vo(J3f) Snils o královstvích zemích o moci(J5m) řeč mateřskou jež slad(J3f) chtěls aby zapomněli otroci(J5m) množí tvoje statky(J3f) Mně muž vra se šílenost(J5m) když zisk a sláva svá(J3f) Vždy sestár mne tís minulost(J5m) po novém toužím mlá(J3f) Tys nikdy nebyl ji do sázky(J5m) dals mně i rod svůj zemi(J3f) žes krev dal za svobodu bez lásky(J5m) tak do pláče vždy je mi(J3f) A mlčky potom šli a pokoj(J5m) řila dálka ži(J3f) Tu jeho duše hr boj(J5m) tak pra tosti(J3f) za krok ma v před jsem prolil krev(J5m) tvou svou i našich (J3f) Zas si a vražda byl můj zpěv(J5m) co chtěl jsem lidství ti(J3f) Tak chci dnes dorůst aby duše (J5m) se láskou přerodila(J3f) A krev li mluvit by oma(J5m) nám povždy svatou byla(J3f) A pobil ji Hrůza z našich ztrát(J5m) z tvých zra mi s klidem(J3f) Žít na ne hanbou urat(J5m) zvěstujme lidem(J2f)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 12
Celkem veršů: 48
Jamb: 48 (100 %)