JA SVÉHO SRDCE VŠECKY ROZDAL RŮŽE...

Antonín Sova

Já svého srdce všecky rozdal růže... Kdo odešel, měl jednu v rukou svých. Kdo navždy odešel, měl jimi stlané lůže, těch nešetřených, krvavých... A tak se stalo, kdo se často vracel a často zvídal, často vysedal před prahem mým, až láskou zakrvácel, až vše, co měl, až vše, co měl mi dal, že pro toho se růží nedostalo, ni keře s trnů směsí urputnou. A tu mé srdce hořem usedalo tragikou žití hořkou, přesmutnou

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

141. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Své ženě. (Josef Václav Sládek)
  2. LXVI   Své přátelství mně zachovalas, (Stanislav Kostka Neumann)
  3. Suspiria. (Jaroslav Vrchlický)
  4. NA VOJNĚ. (Božena Benešová)
  5. Ctnost a Láska. (Augustin Eugen Mužík)
  6. KDE MI PŘÍSAHALA VĚČNOU LÁSKU... (Jan Spáčil-Žeranovský)
  7. Ó LÁSKO (Otakar Theer)
  8. AŽ ZAVRU OČI... (Josef Svatopluk Machar)
  9. Jak dlouho ještě... (Růžena Jesenská)
  10. XII. S časem se srdce mé sváří, (Karel Mašek)