PÍSEŇ.

Antonín Sova

To byla noc horká podzimní k žluti stromů(Na) se zpožděné léto shýbá(Na) jak přehlíželo by v dálku kdo zašel kdo v tichém domu(Na) si mladou ženu líbá(Na) Co lásek mladých vonělo růžemi v jaře(Na) a co jich ztroskotalo(Na) a co jich mluvilo zklamáním moudře a staře(Na) když poznání listí odervalo(Na) A kdo tu zbyl sám když žloutnou listy a trávy(Na) a má li sílu se vyhojit z ran a žele(Na) Kdo oderván cítí se tím více by ucítil žhavý(Na) polibek na svém čele(Na) Kdo najde si znovu co jednou se najíti může(Na) by stačilo k žití i k smrti(Na) To byla noc horká podzimní Poslední růže(Na) v svých prstech tiskne a drtí(Na)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	4
Celkem veršů:	16
Neurčeno:	16 (100 %)