KLIDNÉ SRDCE.

Antonín Sova

Žeraví podzim ve žloutnoucích tónech lesa, klid slunce chladný důvěry má smích. Mé srdce pevné dnes je, věří, nepoklesá, necítím o nic bázně v prsou svých. Když staletí jsi život miloval, tož z žití tě nikdo nevyrval a nevyrve. Tak citliv jsi, že každou ránu srdce cítí, tak hrdý jsi, neb chceš jak dříve: své. Jde s tebou ticho světnic, v plenkách na kolébce kde dítě dříme, slunce plodonosný šíp. A kolébavka, kterou nad ním matka šepce, jest žití budoucího nejkrásnější slib. Vsím, městům svým a potokům a lukám, hájům já slyším zevšad písně svého mládí pět, a lásku k dřevním památkám a užším krajům mluviti echy zvyků dávných let.

Patří do shluku

hajat, spinkat, hajinkat, peřinka, andělíček, děťátko, andílek, postýlka, maminka, synáček

403. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BOŽENĚ VLACHOVÉ (Jan Neruda)
  2. TVÁ LÁSKA... (Bohdan Kaminský)
  3. Nikdo. (Růžena Jesenská)
  4. RŮZNÉ LISTÍ. (Jaroslav Goll)
  5. Vzpomeň si! (Adolf Heyduk)
  6. POVÍDEJ... (Josef Lukavský)
  7. Na můj svátek. (František Táborský)
  8. Ukolébavka Iljuškovi. (Josef Pachmayer)
  9. BYS NÍZKÉ DUŠE ZDVIH’ (Antonín Sova)
  10. 2. Jitro. (Václav Věnceslav Ráb)