ZPĚV ÚTĚCHY.
Sníh těžký dlouho ležel na zemi
a na větvích, jež zlomil.
Tak nad našimi ležel dušemi
dnů strašný omyl.
My za hlasem šli, jeho za stopou
zklamání hrůz a hoře,
my krvavou tou přešli potopou,
přepluli rudé moře.
Stesk všude po ztracených z hlubin zněl,
však ztroskotanců vraky
se vracely a k stožáru, jenž čněl,
se upíraly zraky.
Co ztratil muž, co žena pohřbila,
to nesmírné je hoře,
jak hora vysoká to mohyla,
tak širé jako moře.
148
Z toho co zbylo, z díků, úsměvů,
ze stisku plachých rukou
ať v hoři najdeš, duše, úlevu,
ať srdce nově tlukou
a hlasy láskou vetší zvolají,
ať naděj naděj vzývá,
ať duším volno je, jak po kraji
když všecko kvete, zpívá.
V tajemné dílně zas tě rodí čas,
ten dělník revoluční,
jistotou lepší zradovati nás,
kdo života jsme učni.
Ať probiješ se zase pomalu
k své duši vlastní zoří,
jen z vlastní radosti a ze žalu
se nový svět zas stvoří.
A dáš-li bratrsky, když ve svět jdeš,
jen jedno zrnko chudé,
svět oprostíš, neb zlo když v sobě vypleješ
i tebou lepším bude.
A dobrým bude-li, ty spasen smyješ též
hřích zaviněných rovů
a vše co ztratil jsi, jen tenkrát nabudeš,
když budeš věřit znovu.
149
OBSAH.
Krvácející bratrství.
Jarní zpěv před osvobozením*)5
Zpěv osvobození8
Spravedlnost11
S křivdou v srdci19
Děti nového Krista21
Sloky24
Odcizenému člověku25
Sloky spisovatelům**)28
Neříkej nikdy31
Hořká píseň32
Hořký sonet33
Narození Páně34
Balada o hladové smrti. Z roku 1917 a 1918.35
Sloky38
Harlekýn a společnost39
*) Napsán 24. dubna 1917 bezprostředně po prvé ruské revoluci. Zabaven v „Národu" ze 3. května 1917. Následovalo předvolání obsílkou: K. k Landwehrdivisionsgericht in Prag G. Z. Dst 570 17. Předmětem bylo uveřejnění básně v „Národě" z 3. května 1917. Ale za nedlouho došlo vyrozumění: In der Strafsache wegen Verbrechensnach § 58c Stg. werden sie hiemit verständigt, dass das Ermittlungsverfahren über Anordnung des zuständigen Kommandanten infolge der Allerhöchsten Amnestie Gemüss § 3. Abs 2. M. St G. O. eingestellt wird.
Prag am 12. Juli 1917. Podpis nečitelný.
**) „Chci, aby náš prapor rudě vlál“. Již ze smyslu a stylisace je jasno, že báseň myšlena jako duševní revolta proti vykořisťování spisovatelů (všech politických stran) nedostatečným honorováním, zcela nepřiměřeným k ziskům dle časových poměrů. Tento řádek nebyl tedy myšlen úzce třídní politikou, jinak by musil zníti: „Chci aby náš rudý prapor vlál“.
[150]
Zpěv obelstění41
Sloky o mužném žalu44
Dědic zla po válce45
Kající hříšnice u varhan48
Československý karneval53
Návrat padesáti tisíc61
Hlas ze Sibíře65
K výročí 28. října67
Rozhovor73
Že toužit budeš a že nedotoužíš76
Rozjímání ranní i navečerní.
Pozvání79
Příteli z jihu81
MladeMladé dívce83
Ranní vítr84
Uschlý strom86
Sloky pokorné88
Smutný den89
Já svého srdce všecky rozdal růže91
Píseň92
Co mi psal samotář93
Sloky95
Píseň96
Jiná píseň97
Balada98
Přítelkyni99
Smutek noci100
V jediném slovu101
Dopis ze Slovenska102
Odpověď106
Noc filipojakubská107
Bouře za noci109
Spočinutí bolesti110
Vždy, cítím-Ii se sám a sám111
[151]
Znovuzrození zvonu112
Naslouchání slavičímu zpěvu115
Láska117
Když vnitřní život zrá118
Omládlo všecko119
Zkouška básníkovy duše122
Tys krásný a teplý měsíc září124
Svítící ves126
Ticho chvíle128
Klidné srdce129
Ten teplý večer130
Kdy už jsem nepotkal poutníka, vonícího lesem?132
Dřív než tě město vzbudí133
Básníkovy housle134
Pohanské sloky v den čarodějnic136
Píseň dítěti138
Od božího rána139
Podzimní větry140
Co slunce na květinách časně vstalo141
Klid142
Píseň143
Je třeba všemu smilování144
Srdce145
Večerní odpočinek146
Myšlenky před hrobkami posledních králů147
Zpěv útěchy148
E: pk; 2004
[152]