ZPĚV ÚTĚCHY.

ZPĚV ÚTĚCHY.
Sníh těžký dlouho ležel na zemi a na větvích, jež zlomil. Tak nad našimi ležel dušemi dnů strašný omyl. My za hlasem šli, jeho za stopou zklamání hrůz a hoře, my krvavou tou přešli potopou, přepluli rudé moře. Stesk všude po ztracených z hlubin zněl, však ztroskotanců vraky se vracely a k stožáru, jenž čněl, se upíraly zraky. Co ztratil muž, co žena pohřbila, to nesmírné je hoře, jak hora vysoká to mohyla, tak širé jako moře. 148 Z toho co zbylo, z díků, úsměvů, ze stisku plachých rukou ať v hoři najdeš, duše, úlevu, ať srdce nově tlukou a hlasy láskou vetší zvolají, ať naděj naděj vzývá, ať duším volno je, jak po kraji když všecko kvete, zpívá. V tajemné dílně zas tě rodí čas, ten dělník revoluční, jistotou lepší zradovati nás, kdo života jsme učni. Ať probiješ se zase pomalu k své duši vlastní zoří, jen z vlastní radosti a ze žalu se nový svět zas stvoří. A dáš-li bratrsky, když ve svět jdeš, jen jedno zrnko chudé, svět oprostíš, neb zlo když v sobě vypleješ i tebou lepším bude. A dobrým bude-li, ty spasen smyješ též hřích zaviněných rovů a vše co ztratil jsi, jen tenkrát nabudeš, když budeš věřit znovu. 149 OBSAH.
Krvácející bratrství. Jarní zpěv před osvobozením*)5 Zpěv osvobození8 Spravedlnost11 S křivdou v srdci19 Děti nového Krista21 Sloky24 Odcizenému člověku25 Sloky spisovatelům**)28 Neříkej nikdy31 Hořká píseň32 Hořký sonet33 Narození Páně34 Balada o hladové smrti. Z roku 1917 a 1918.35 Sloky38 Harlekýn a společnost39
*) Napsán 24. dubna 1917 bezprostředně po prvé ruské revoluci. Zabaven v „Národu" ze 3. května 1917. Následovalo předvolání obsílkou: K. k Landwehrdivisionsgericht in Prag G. Z. Dst 570 17. Předmětem bylo uveřejnění básně v „Národě" z 3. května 1917. Ale za nedlouho došlo vyrozumění: In der Strafsache wegen Verbrechensnach § 58c Stg. werden sie hiemit verständigt, dass das Ermittlungsverfahren über Anordnung des zuständigen Kommandanten infolge der Allerhöchsten Amnestie Gemüss § 3. Abs 2. M. St G. O. eingestellt wird. Prag am 12. Juli 1917. Podpis nečitelný.
**) „Chci, aby náš prapor rudě vlál“. Již ze smyslu a stylisace je jasno, že báseň myšlena jako duševní revolta proti vykořisťování spisovatelů (všech politických stran) nedostatečným honorováním, zcela nepřiměřeným k ziskům dle časových poměrů. Tento řádek nebyl tedy myšlen úzce třídní politikou, jinak by musil zníti: „Chci aby náš rudý prapor vlál“.
[150] Zpěv obelstění41 Sloky o mužném žalu44 Dědic zla po válce45 Kající hříšnice u varhan48 Československý karneval53 Návrat padesáti tisíc61 Hlas ze Sibíře65 K výročí 28. října67 Rozhovor73 Že toužit budeš a že nedotoužíš76
Rozjímání ranní i navečerní. Pozvání79 Příteli z jihu81 MladeMladé dívce83 Ranní vítr84 Uschlý strom86 Sloky pokorné88 Smutný den89 Já svého srdce všecky rozdal růže91 Píseň92 Co mi psal samotář93 Sloky95 Píseň96 Jiná píseň97 Balada98 Přítelkyni99 Smutek noci100 V jediném slovu101 Dopis ze Slovenska102 Odpověď106 Noc filipojakubská107 Bouře za noci109 Spočinutí bolesti110 Vždy, cítím-Ii se sám a sám111 [151] Znovuzrození zvonu112 Naslouchání slavičímu zpěvu115 Láska117 Když vnitřní život zrá118 Omládlo všecko119 Zkouška básníkovy duše122 Tys krásný a teplý měsíc září124 Svítící ves126 Ticho chvíle128 Klidné srdce129 Ten teplý večer130 Kdy už jsem nepotkal poutníka, vonícího lesem?132 Dřív než tě město vzbudí133 Básníkovy housle134 Pohanské sloky v den čarodějnic136 Píseň dítěti138 Od božího rána139 Podzimní větry140 Co slunce na květinách časně vstalo141 Klid142 Píseň143 Je třeba všemu smilování144 Srdce145 Večerní odpočinek146 Myšlenky před hrobkami posledních králů147 Zpěv útěchy148
E: pk; 2004 [152]