K VÝROČÍ 28. ŘÍJNA.

K VÝROČÍ 28. ŘÍJNA.
Den početí Osvobození, všech nás to, živých i mrtvých den první, den velký, den svatý! Jej všichni, z dob probuzenských až k dnešku jsme do desk společně ryli, to do desk popsaných vírou srdce a krví. Kdys po slávě – dovršen potupy kalich vrchovatý. – A teď, teď, zavolal čas, rýt v desky zákon prvý. Neb v řízení věcí svých v týž den jsme se navrátili. Jak v chvíli té sami jsme octli se! Odpovědni již nejsme jen mezi svými v polích, kde vlní se bohatá úroda, nejsme jen v lesích, jež plní se vzrůstajícími kmeny k stavbě, nejsme jen v domech, 67 kde děti nastupují po stárnoucích, již není jen domova, ale o domovech řád nutno přebudovat po zákonu, to po řádu našem a před očima světa a milionů se o sebe starat starostí vyšší, jež tvoří a úskalím provádí, svorná je, neuhoří jak plamen, jejž náhoda shasí. Odpovědnost! Odpovědnost! I nejmenší volají věci a vzbouzejí spící a bdělé a opatrné a tvůrčí duchy z nás činí, tam, o nás kde bez nás vždy v kostky hráli hazardníci. Odpovědnost! Odpovědnost! Zas volá otázka každá, každá odpověď, kde pravda k pravdě si sedá, lež ze lži lež viní, Odpovědnost! Jsi svrchovaným svým pánem, svým služebníkem jsi teď, měj všude sluch, v hloubky a v dálky pozorně hleď... Vždy za soumraků, když po práci přemítavě jdem ulicemi, kde tolik dějinných okamžiků, hra o korunu kde horečně proběhla potoky krve, 68 kde z vášnivých sněmů se řítily rabiátské pudy, kde stíny defenestrací, poprav a mučedníků, kde poslední vyhnanci víry mluvili z duše lidu, kde spiknutí ztroskotala, zbavit se rázem a navždy korunovaných násilníků, vždy za soumraků hlas veliký slyšet je varující ne slávy, leč všeho, co nenávist podkosila, co nesvornost vlastní krve zaškrtila, co zpupnost vypínavá ran dala si vlastní pěstí, co sobectví odsoudilo na smrt lásku a štěstí, co zaschlo, co zvadlo a po bratrovražedných bojištích co určeno staletí jen k zániku otrockému a prokletí. Slyš strašný ten varovat hlas: když řevniví, závistní, nesvorní, málo vždy bylo vás. A včera-li násilník cizí vámi přemožen, vy nevybíjejte se mezi sebou v zítřejší den, což neslyšíte varovat obětmi krve a víry vzkřik zaškrcené své minulosti ten příšerný sen, kdy učinili z vás sebranku k osudu zlhostejnělou a znemravnělou a bez státotvorné síly i ceny, kdy mohli vás rozehnat žoldnéři císařovi, kříž na víru obracet mohl vás, o meč podepřený? 69 Ó hlas ten teď, teď svolává vás do jednoho šiku znovu, teď po staletích tou mnohou ztrátou zmoudřelé, tak mnohou lehkovážností ranami vykrvácené. Ne, nepusťte nikdy již ze společných rukou a držte svorně, pevně a mužně, držte, držte, co činy ducha, víry a prostého hrdinství vám vrací dnes zázrakem: správu všech vašich věcí. A slyšte příkaz lásky, jenž mluví: Ó buďte odhodláni, státi se spolutvůrci a budovateli věrnými. Všech vás do jednoho je potřebí po rozvratu tolika, tolika bídy. Jdi každý, umyj si ruce po krvi mokvající a začni již stavět s bratry a nikdy již nezavražď, nikdy v svém vlastním bratru sebe. Slyšíš? Tak volá hlas za oráčem, to vyorává snad výčitky z tvrdé půdy: je třeba bratrství a milosrdenství ku stavbě státu i stejně k životu lidí a zvířat a lásky ke všem je třeba i k nuzákům hladovícím, neb jsou, kdož bez opasků se zrodivše důvěřují, že uživí země své živoucí tvory. 70 Slyšíš? Ten hlas se ozývá za dělníkem, jak syčel by z řemení strojů, hlas o bratrství světů a milosrdenství, o nekrvavé, smírné revoluci, když spravedlivě srovná a poděluje a přece nerozvrátí celek svorný pro trubce líné. Slyšíš? Ten hlas se ozývá v ulicích, jde za měšťanem, peněžníkem, jde za výrobcem. A prodlev u všech předmětů k životu potřebných zas k lásce, bratrství a milosrdenství jej navrací od tupé, povolné lhostejnosti, od oběhu miliard, vhozených na váhy moci pro hromadné vyvražďování bratří. Z té mravenčí vřavy všech, z té opravné horečky všech, ze společné práce všech vyroste zázračné dílo, z té lázně obrozujících myšlenek, z těch starých a nových zkušeností, z úkladů nepřátel i z výčitek minulosti. Tedy z tebe samého, z tvůrčí síly, všecky bratry a sestry spojujícího, nikoho nepomíjejícího, ani žebráka, z tebe jen dovrší se jednou tvé Osvobození. 71 Tvá opravdovost vnitřní – takový bude tvůj stát, tvá spravedlnost ke všem – jen takový bude tvůj stát, tvá láska bratrská, smysl povinnosti a oběti, jen takový bude tvůj stát, jak sám ty porosteš v jednotlivcích a celku, jen takový a tak silný bude tvůj stát. 72