TYS KRÁSNÝ A TEPLÝ MĚSÍC ZÁŘÍ...

Antonín Sova

TYS KRÁSNÝ A TEPLÝ MĚSÍC ZÁŘÍ...
Tys krásný a teplý měsíc září. Noci svítíce se dívají do oken otevřených a v ložnice. A ještě bouře jsou a rozkvétají růže, sestárlý člověk svým utrpením zázračně rozkvést může. Tys přelaskavý měsíc září. Ty plýtváš zlatem, i dary dáš prázdným rukám, dukát za dukátem. Vlak stojí v samém zlatě křů a stromů. Pojedem, kdo máš domov a vrátíme se k svým, domů. Zas budeme hosty města a na učení tu zbudeme životu. Jsme připraveni? Jsme tvrdí dost k smíchu a k vzlykotu? Školáci vezou si do Prahy zázračně ruměnné tváře a pod ovocem a chleby své tenké slabikáře. Zřím, za nimi samo že září vskočilo s lovci v kupé, psi pod lavicí si lehli uhonění, vlak supe. Ušaté zajíce, v kožichu krev a kropenaté koroptve a jabka z košů a hrušky se rdíti zří oko tvé 124 v tom klubku lidí na chodbách, kupé, průvanu dveří a v oknech, v nichž hluboký les se chladivě šeří, tvé nozdry sílu ozonu samot vzdálených vyssály z těch lovců, teplého září a z psů, již dřímali. Ne, nebyl již dávno za dnů tak slunný, v nocích tak krásný rok tisíc devět set devatenáct. To rok je šťastný. Vzduch zraje ovocnou vůní, i v sadech moh‘ bys čístičísti, jak světlé noci jsou kouzelné v opadalém listí. Kéž přesvědčil bych se, že i v mém sadě tak se daří všem ovocným stromům a že je také laskavé ke mně září. Leč kdyby mne viděli v minulost sady jít opadanými, tu řekli by, nač se vracet? A srdce by zranili mi. Tam na holé zdi mé hrozny zlatě modrého vína uzrály snad dříve, než přišly mlhy a deště října a vše snad je zaraženo předčasným čekáním a že už jdu, víno voní, již k němu se překláním. Snad odvážím se a hrozen nabídnu těm, kdož věrni mi zbyli? Neb raděj má shníti? Snad už jim nebude milý? Snad nebude smutno, když shoří sám v sobě plamen bílý? 125
Básně v knize Krvácející bratrství - Rozjímání ranní i navečerní (in Spisy Antonína Sovy, svazek 12):
  1. JARNÍ ZPĚV PŘED OSVOBOZENÍM.
  2. ZPĚV OSVOBOZENÍ.
  3. SPRAVEDLNOST.
  4. S KŘIVDOU V SRDCI.
  5. DĚTI NOVÉHO KRISTA.
  6. SLOKY.
  7. ODCIZENÉMU ČLOVĚKU.
  8. SLOKY SPISOVATELŮM.
  9. NEŘÍKEJ NIKDY.
  10. HOŘKÁ PÍSEŇ.
  11. HOŘKÝ SONET.
  12. NAROZENÍ PÁNĚ.
  13. BALADA O HLADOVÉ SMRTI Z ROKU 1917 a 1918.
  14. SLOKY.
  15. HARLEKÝN A SPOLEČNOST.
  16. ZPĚV OBELSTĚNÍ.
  17. SLOKY O MUŽNÉM ŽALU.
  18. DĚDIC ZLA PO VÁLCE.
  19. KAJÍCÍ HŘÍŠNICE U VARHAN.
  20. ČESKOSLOVENSKÝ KARNEVAL.
  21. NÁVRAT PADESÁTI TISÍC.
  22. HLAS ZE SIBÍŘE.
  23. K VÝROČÍ 28. ŘÍJNA.
  24. ROZHOVOR.
  25. ŽE TOUŽIT BUDEŠ A ŽE NEDOTOUŽÍŠ...
  26. POZVÁNÍ.
  27. PŘÍTELI Z JIHU.
  28. MLADÉ DÍVCE.
  29. RANNÍ VÍTR.
  30. USCHLÝ STROM.
  31. SLOKY POKORNÉ.
  32. SMUTNÝ DEN.
  33. JA SVÉHO SRDCE VŠECKY ROZDAL RŮŽE...
  34. PÍSEŇ.
  35. CO MI PSAL SAMOTÁŘ.
  36. SLOKY.
  37. PÍSEŇ.
  38. JINÁ PÍSEŇ.
  39. BALADA.
  40. PŘÍTELKYNI.
  41. SMUTEK NOCI.
  42. V JEDINÉM SLOVU.
  43. DOPIS ZE SLOVENSKA.
  44. ODPOVĚĎ.
  45. NOC FILIPOJAKUBSKÁ.
  46. BOUŘE ZA NOCI.
  47. SPOČINUTÍ BOLESTI.
  48. VŽDY, CÍTÍM-LI SE SÁM A SÁM...
  49. ZNOVUZROZENÍ ZVONU.
  50. NASLOUCHÁNÍ SLAVÍČÍMU ZPĚVU.
  51. LÁSKA.
  52. KDYŽ VNITŘNÍ ŽIVOT ZRÁ...
  53. OMLÁDLO VŠECKO.
  54. ZKOUŠKA BÁSNÍKOVY DUŠE.
  55. TYS KRÁSNÝ A TEPLÝ MĚSÍC ZÁŘÍ...
  56. SVÍTÍCÍ VES.
  57. TICHO CHVÍLE.
  58. KLIDNÉ SRDCE.
  59. TEN TEPLÝ VEČER...
  60. KDY UŽ JSEM NEPOTKAL POUTNÍKA, VONÍCÍHO LESEM?
  61. DŘÍV NEŽ TĚ MĚSTO VZBUDÍ...
  62. BÁSNÍKOVY HOUSLE.
  63. POHANSKÉ SLOKY V DEN ČARODĚJNIC.
  64. PÍSEŇ DÍTĚTI.
  65. OD BOŽÍHO RÁNA.
  66. PODZIMNÍ VĚTRY.
  67. CO SLUNCE NA KVĚTINÁCH ČASNĚ VSTALO...
  68. KLID.
  69. PÍSEŇ.
  70. JE TŘEBA VŠEMU SMILOVÁNÍ.
  71. SRDCE.
  72. VEČERNÍ ODPOČINEK.
  73. MYŠLENKY PŘED HROBKAMI POSLEDNÍCH KRÁLŮ.
  74. ZPĚV ÚTĚCHY.