Tys krásný a teplý měsíc září Noci svítíce(Na)
se dívají do oken otevřených a v ložnice(Na)
A ještě bouře jsou a rozkvétají růže(Na)
sestárlý člověk svým utrpením zázračně rozkvést může(Na)
Tys přelaskavý měsíc září Ty plýtváš zlatem(Na)
i dary dáš prázdným rukám dukát za dukátem(Na)
Vlak stojí v samém zlatě křů a stromů(Na)
Pojedem kdo máš domov a vrátíme se k svým domů(Na)
Zas budeme hosty města a na učení tu zbudeme životu(Na)
Jsme připraveni Jsme tvrdí dost k smíchu a k vzlykotu(Na)
Školáci vezou si do Prahy zázračně ruměnné tváře(Na)
a pod ovocem a chleby své tenké slabikáře(Na)
Zřím za nimi samo že září vskočilo s lovci v kupé(Na)
psi pod lavicí si lehli uhonění vlak supe(Na)
Ušaté zajíce v kožichu krev a kropenaté koroptve(Na)
a jabka z košů a hrušky se rdíti zří oko tvé(Na)
v tom klubku lidí na chodbách kupé průvanu dveří(Na)
a v oknech v nichž hluboký les se chladivě šeří(Na)
tvé nozdry sílu ozonu samot vzdálených vyssály(Na)
z těch lovců teplého září a z psů již dřímali(Na)
Ne nebyl již dávno za dnů tak slunný v nocích tak krásný(Na)
rok tisíc devět set devatenáct To rok je šťastný(Na)
Vzduch zraje ovocnou vůní i v sadech moh bys čísti(Na)
jak světlé noci jsou kouzelné v opadalém listí(Na)
Kéž přesvědčil bych se že i v mém sadě tak se daří(Na)
všem ovocným stromům a že je také laskavé ke mně září(Na)
Leč kdyby mne viděli v minulost sady jít opadanými(Na)
tu řekli by nač se vracet A srdce by zranili mi(Na)
Tam na holé zdi mé hrozny zlatě modrého vína(Na)
uzrály snad dříve než přišly mlhy a deště října(Na)
a vše snad je zaraženo předčasným čekáním(Na)
a že už jdu víno voní již k němu se překláním(Na)
Snad odvážím se a hrozen nabídnu těm kdož věrni mi zbyli(Na)
Neb raděj má shníti Snad už jim nebude milý(Na)
Snad nebude smutno když shoří sám v sobě plamen bílý(Na)