Hvizd vlaku.

Antonín Klášterský

Hvizd táhlý vlaku zalít’ ke mně z dáli. A vstal jsem k oknu. Jako jiskry plály mi v ústret hvězdy drobounké a třpytné. Noc táhla modrá, kterou ještě kmitne blesk sírný, ale hromu slyšet není. Pod mými okny houpaly se v snění tak beze zvuku dlouhé sněti stromů, co na listech v měsíční záře lomu se třásly kapky deště, zvolna schnouce. Byl vlažný vzduch a sladký. Na palouce květ mroucí voněl, klid byl neobsáhlý. Hvizd vlaku ke mně zalít’ dlouhý, táhlý tím čistým vzduchem z nedozírné dáli, jak výkřik v noc. A mír byl, hvězdy plály, a ticho bylo, vůně, sen a něha. Tam v dáli snad kdos na koleje lehá.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

56. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V DEŠTI. (Adolf Červinka)
  2. OPAVA (Josef František Karas)
  3. Pohřeb. (Stanislav Kostka Neumann)
  4. NA STANICI. (Karel Babánek)
  5. Meditace. (Antonín Sova)
  6. Než přijel vlak. (Antonín Sova)
  7. Dvojí touha. (Jaroslav Vrchlický)
  8. V EXILU. (Adolf Červinka)
  9. Výstřel. (Jaroslav Vrchlický)
  10. KARLŠTEJN. (Emanuel Čenkov)