Meditace.

Antonín Sova

Z dřevené pavlače tichého dvora u lesa temného se dívám v lada, jak noc jde modrá... Pod ní jako chorá zem sněhová spí domků dlouhá řada. Já dívám se na bílé vločky sněhu, na mřížovité spousty snující se v divokém pádu. Pošta supí v běhu pod lesem dole, okna drnčí, chví se... Tak ve mně něco jásotem se chvěje a často, často,... nevýslovně temně. – to štěstí pádí kol? – ó, kam se děje? Jen blízkým letem otřese mnou jemně...

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

40. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DOMEK. (Antonín Klášterský)
  2. NEDĚLNÍ ODPOLEDNE. (Josef Svatopluk Machar)
  3. Hvizd vlaku. (Antonín Klášterský)
  4. Zimní krajina. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  6. V EXILU. (Adolf Červinka)
  7. Podzimní dni. (Bohuslav Květ)
  8. Jeptišky. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Píseň strojvodiče. (A. K. Lešan)
  10. Než přijel vlak. (Antonín Sova)