DOMEK.

Antonín Klášterský

Neveliký, čistý dům zahlédl jsem kdesi, kolem stály, plny dum, šíré modré lesy. Slunečnice, podnes vím, hleděly tam vzhůru, v modrých vlnkách kroužil dým z chaty do azuru. A ten domek, jako sen v samých lesů lůně, po druhé zřel, obrácen, ke mně z lesní tůně. Když jsem tehdy kolem jel, svět jsem viděl kvésti, zdálo se mi, že bych měl dost ho k svému štěstí. A jak kol jsem vlakem lít, cítil jsem až na dno, štěstí mít že štěstí chtít, a to že tak snadno. Onen domek dlouho pak měl jsem na paměti, jak ta léta jako vlak bez přestání letí! Po letech, ach, po letech oč jsem k štěstí blíže? Snad si jedu pro úsměch oné čisté chýže. Už jsem blízko, už jsem tam, jen co vlak se stočí – a já marně zavírám před tím domkem oči...

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

103. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Meditace. (Antonín Sova)
  2. Z vlaku. (Antonín Klášterský)
  3. PÍSEŇ O TULÁKOVI (Antonín Sova)
  4. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Zimní krajina. (Jaroslav Vrchlický)
  6. ZPÍVAJÍCÍ PLAMENY. (Adolf Červinka)
  7. MEZI JÍZDOU. (Adolf Brabec)
  8. Jízda v noci. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Zlatý prach. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Dozvuk. (Ranko Petar)