Jízda v noci.

Jaroslav Vrchlický

Dál jako bleskem v obzor, jenž se stmíval, kraj na ohromnou fresku splýval zraku a mračna byla rovna stádu draků, jež sháněti v tlum vichr neumdlíval. Les na levo v zeď jednotvárnou splýval, a jak jsem vyhled’ z letícího vlaku, byl měsíc roven střelenému ptáku, jenž v trysku, v krvi do mračen se skrýval. A nudou přemožen jsem zavřel oči a mně se zdálo, že se vesmír točí jak žalář, odkud vězeň, člověk, utek’, že náhle kroutí se a padá, tříští, že kol se slzy, krev a mozek blýští – a v duši mou pad’ nekonečný smutek.

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

155. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  2. MEZI JÍZDOU. (Adolf Brabec)
  3. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  4. U trati. (Ferdinand Tomek)
  5. PÍSEŇ O TULÁKOVI (Antonín Sova)
  6. Dvojí touha. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Hvizd vlaku. (Antonín Klášterský)
  8. CESTOU. (Jaroslav Vrchlický)
  9. NOTTURNO. (Karel Červinka)
  10. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)