Jízda v noci.

Jaroslav Vrchlický

Jízda v noci.
Dál jako bleskem v obzor, jenž se stmíval, kraj na ohromnou fresku splýval zraku a mračna byla rovna stádu draků, jež sháněti v tlum vichr neumdlíval. Les na levo v zeď jednotvárnou splýval, a jak jsem vyhled’ z letícího vlaku, byl měsíc roven střelenému ptáku, jenž v trysku, v krvi do mračen se skrýval. A nudou přemožen jsem zavřel oči a mně se zdálo, že se vesmír točí,točí jak žalář, odkud vězeň, člověk, utek’, že náhle kroutí se a padá, tříští, že kol se slzy, krev a mozek blýští – a v duši mou pad’ nekonečný smutek. 82

Kniha Nové sonety samotáře (1891)
Autor Jaroslav Vrchlický