PUSTÝ MLÝN

Antonín Sova

Sny opojen jdu ve slunečním žáru na požatém a svadlém suchopáru. Nať v polích visí pochýlena k zemi. Blíž černý zástup se slétá němý. Kdes v topolech, zkad chřástal teskně volá, mlýn pustý tmí se, s kolem shnilým zpola. Hned slizem zeleným zříš ovinutou přes potok lávku a vrb clonu žlutou. Leč na dně bahno rezovité zbývá a sítím stružka prodírá se křivá. Plá v kalu tom a v duze svého hnití, jak vzpomínka kdys v dávné, lepší žití. To bystřina tu kdysi hřměla dravá na kolo shnilé, jež se rozpadává.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby