MUŠLE

Antonín Sova

Kdys mušli starou, valně oprýskanou jsem vídal v skříni ležet, samý prach; pruh bílý proplétal skvrn skvoucí nach, a každým ostnem zářila i hranou. K ní ucho dáš... Hned šeptem tajným vanou z ní tiché šumy, jako náhlý strach, neb jak by srdce měla v útrobách, a krev tam hřměla vášní nespoutanou! Já vždy jsem rád, když jako přeludem to Nic, jímž ona stará mušle hučí, mi cosi šeptá důvěřivým rtem. A často, často v srdci divno je mi, že z mrtvé mušle hovor v sluch můj zvučí, to často celý svět je ke mně němý! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby