AŽ BUDE PO BOJI
Život má záhady, prohlubně, úskalí,
život má rány své, které se nezhojí. –
Přece však někoho soucitem naplní,
až bude po boji, až bude po boji.
Přijdou a všecko zlo našeho života
přátelé opustí v klidu a v pokoji,
umřem-li, zapláčí, oči nám zatlačí,
až bude po boji, až bude po boji.
A co v nás zmařeno nezkvetlo, zdupáno,
oni v nás ocení, v pohnutí postojí,
nad prachem sourodým v lítosti postojí,
až bude po boji, až bude po boji.
Život nás urazí a smrt nás usmíří,
a ten kout pod zemí navždy nás spokojí,
pod zem se propadnou prohlubně, úskalí,
až bude po boji, po boji, po boji.
115