STESK HONICÍCH PSŮ

Antonín Sova

Náš nadlesní byl dlouho, dlouho chorý. Však v poledne hvízd’ na psy pronikavě, i dveře uzavřené na závory jich náhlým vpádem rozlétly se hravě! Dnes psi tak smutně před myslivnou leží, své boky tisknou v trávu, jež tu bují, obojky zvoní... Plotu řídkou mřeží zřít lesy, jak se v mlhy ponořují. Jak před deštěm by bylo... Mrtvo dýchá z borovic, modřínů a jednotvárně pivoňky voní, bzučí hmyz tak zticha. Tři dny už čekají ti psi... Však marně.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby