STESK HONICÍCH PSŮ
Náš nadlesní byl dlouho, dlouho chorý.
Však v poledne hvízd’ na psy pronikavě,
i dveře uzavřené na závory
jich náhlým vpádem rozlétly se hravě!
Dnes psi tak smutně před myslivnou leží,
své boky tisknou v trávu, jež tu bují,
obojky zvoní... Plotu řídkou mřeží
zřít lesy, jak se v mlhy ponořují.
Jak před deštěm by bylo... Mrtvo dýchá
z borovic, modřínů a jednotvárně
pivoňky voní, bzučí hmyz tak zticha.
Tři dny už čekají ti psi... Však marně.
129