BYL MĚSTYS MALÝ...
Byl městys malý... V mědi uschlých listi
již na podzim se chvějí domků štíty.
Na stupních krámku kupčíka zřím čísti,
z citronů věnec nad ním kývá smytý.
A topolová alej zas tu stojí
jak vryta v zem, z ní babí léto dýchá.
Kostelní vížky planou v slunce zdroji.
Jen vrabců sbor tu ruší příval ticha,
a ržání koně u hostinských jeslí;
jak z podsklepí cink sklenic okny zvonízvoní.
Dál pestrý kolotoč se v zrak ti kreslí
tou ztrnulostí kočárků a koní.
153