PŘI ZÁPADU SLUNCE V ŽELIVĚ
Sníh, sníh... A silnice se dolů stáčí,
hned otvírá se tobě panorama!
Z hlubokých lesů nezazní let ptačí,
sníh, jenom sníh, a prorva, stěna samá.
Zříš v dolinu... Zdi klášterní a věže
pod sněhem v kotlině se nad vsí tyčí.
Mráz ostřeji v ret rozpukaný řeže,
a silněji vran zástup s polí křičí.
Sem silnicí jdou kněží praemonstráti,
zrak cloní si, v dál hledí beze slova.
Před nimi v kouli slunce bodem tratí
se s novým pony bryčka prelátova.
161