Na pasece.

Antonín Sova

Na pasece.
Jak pláň, jež v světle půl a ve stínu, skrz sosny vidíš známou mýtinu, modravá pára v stromů korunách v daleku mizí v snách. Volavka v přeletu své nohy v zad kams na slatinu přes les míří v chvat, jak šipka přes nejvyšších kmenů hrot zapadla, pouhý bod. – Nic nehne se... Dokola tmavý les... Jen břízy štíhlé, kam svit slunce kles, jak novicky, za nimiž zavřen svět, se nepřestanou chvět. 17