DRAMA.

Antonín Sova

Unavený vstal a zoufalý... Marně jsme se tak rouhali... Slunce jak vzešlo, bledá paní jakoby uvadla za rosy ranní... Řekl jí tolik vášnivých slov, z neznámých básníků vybraných strof. V chladné jí pohlížel zřítelnice, urážek tolik jí vmetl v líce... „Nenávidím tě. Však musím tě zřít. Nepatříš mně. A chci tě mít. Nevěrná jsi mi. Až všecko zvím, k zemi tě srazím, zaškrtím...“ Křehká a plachá se přitiskla na staré kavárny špinavá skla... Srkala kávu. A péro rajky křičelo z klobouku šlehavé krajky... Unavení a zoufalí na rudém plyši se houpali, proletáři dva v lásky skonu pří řvoucím, falešném orkestrionu...

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

223. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MARII LAUDOVÉ-HOŘICOVÉ (Antonín Klášterský)
  2. VALČÍK. (Jan Červenka)
  3. První kapitola. (Josef František Karas)
  4. denně (Stanislav Kostka Neumann)
  5. MATKA. (Antonín Klášterský)
  6. Píseň vichru. (Julius Alois Koráb)
  7. ZA STAROU LÁSKOU (Bohdan Kaminský)
  8. Odpoutání. (Bohdan Kaminský)
  9. ROZHOVOR (Karel Dostál-Lutinov)
  10. MAG VALČÍK. (Zikmund Winter)