DO JEZER STÍNY LESŮ PADALY...

Antonín Sova

DO JEZER STÍNY LESŮ PADALY...
Do jezer stíny lesů padaly, jež dorůstaly v prales mlčenlivý... V mé duši bolesti vždy nechaly svých stínů protest, děsivý a živý... Jen podle slunce, vteřin, doby dne ty stíny dloužily se nebo hasly, úsměvy horké mělo poledne a stíny západu se chladem třásly... I bolest má ve věčných proměnách z mé duše mizela neb celou skryla, dle slunce, žen, oblaků na horách, dle touhy, jíž se marně rozbouřila... 119