KOSMICKÁ ROMANCE.

Antonín Sova

KOSMICKÁ ROMANCE.
V dubovém jsme háji stáli, věky s věky rozmlouvaly. Tím jen, že z nás každý toužil, den se klenul, zářil, dloužil... Uzlem zkvětlé křižovatky šli jsme ve svět, starci zpátky. Na hrobní si sedše výspy těšili se, že se vyspí... Oči starců výzvou blýskly, závratnou jsme touhou výskli: Nedošli jste konce všeho? Neuzřeli Neznámého?... 127