DIVNÁ SPOLEČNOST.
U mne se sešla všecka předsevzetí
minulých roků... Za stůl mlčky sedala,
a tázavě, v čekání kouzel na zakletí
cíl, cíl svůj v prázdnu hledala...
Hrozivých nihilismů úsměv zasmušilý
nad naivním snem lásky vznícené,
surová pomsta, v níž psi hladovící vyli,
kypící srdce v krvi, v pasť svou chycené,...
i optimismem rozzpívané chvíle
před řadou dnů jež stály jedem zhořklými,
zoufalství mého ruce na smrť bílé,
jež smutným koncem pohrozily mi,
ztrávené tváře prudkých nenávistí, zryté,
naivních veselostí krásy živelné,
msty osobní, jež páchnou blínem těžce zpité
do cesty zlé a svízelné,...
148
ta bouřná hnutí dávno zašlých roků
za jedné přišla noci, kdy se bdí,
jak vidiny, jež ztratí se, žal v oku,
v měsíčním světle podél bílých zdí...
149