BALADA O JESENI VÁŠNĚ

Antonín Sova

BALADA O JESENI VÁŠNĚ
Park zapadlý je, poraněný západu krví, steskem ženy, jež pod lentiškem hřešívala. Milenci odešli už s létem i s opadalým, bujným květem, ti, divoce jež milovala. Teď, zrak-li vábí, spíše studí. A hoří-li, jen soucit budí. Jak vášni možno jeseň žíti? Na prosincových stromech bělí se luny paprsk chladně smělý, na žlutých trávách, zvadlé síti. Milenců stopy dosud vedou tou travou vyprahlou a hnědou až pod lentišek starým sadem. Mrouc vášní zamyšlena stojí. Vzpomínkou žal se nevyhojí. Čpí louky vlhce zimním chladem. 23

Kniha Lyrika lásky a života (in Dílo Antonina Sovy, svazek 1) (1922)
Autor Antonín Sova