TUŠENÍ

Antonín Sova

TUŠENÍ
Tma počala nad městem pohádky bájit. A na mostě hořela světla. Vím... Nějaká bytost mne nemohla najít, jež touhou, by našla mne, zkvětla. Kdo byl to, já nevím... Však smutek jsem cítil a čekal jsem v prostřed síně. Nějaký tajemný osud se řítil skryt ve světlech, v ruchu i v stíně. A bylo mi, jak bych byl tragedii moh’ nějakou zadržeti, jen kdyby mne vyhledal ten, kdo mne míjí a do propasti letí. 25