Setkali jsme se... Veselá paní
po muži smutek nosila...
Usmívala se bez ustání,
závratnou svobodou opilá...
Oslovila mne v nepokoji
a já jsem vyslechnul ji bled.
Svěřila se mně s láskou svojí,
tajenou z dávných dětských let...
Slunce tak žhnulo na chodníku...
Refrén zněl do dne, do noci...
Což mohu pomoci nebožtíku?
Což mohu jí snad pomoci?