SETKÁNÍ

Antonín Sova

SETKÁNÍ
Setkali jsme se... Veselá paní po muži smutek nosila. Usmívala se bez ustání, závratnou svobodou opilá. Oslovila mne v nepokoji a já jsem vyslechnul ji bled. Svěřila se mně s láskou svojí, tajenou z dávných dětských let. Slunce tak žhnulo na chodníku. Refrén zněl do dne, do noci. Což mohu pomoci nebožtíku? Což mohu jí snad pomoci? 40