HLUČNÉ ŠTĚSTÍ

Antonín Sova

Den sotva umřel, sotva večer věšel žlutavých perel světla v náměstí, stín její křepký trottoirem přešel, by sníval příliš hlučném o štěstí... Pod jejím štěstím hrob si vykopalo manželství mnohé nedůvěřivé... Pod jejím hlučným štěstím umíralo tak mnohé srdce, pomstou neživé... Bývalo její hlučné, velké štěstí: lesk drahých toilett, souboje šílených, žen rozvody, jež neuměly snésti nevěrných mužů příliš vlažný smích... Krok její drobný zdál se vinen z vraždy, i vůní smyslů nasycený vzduch... Za předchůdce své pomstít chtěl se každý... Leč zůstal, v kouzelný jak vstoupil kruh...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby