HLUČNÉ ŠTĚSTÍ

Antonín Sova

HLUČNÉ ŠTĚSTÍ
Den sotva umřel, sotva večer věšel žlutavých perel světla v náměstí, stín její křepký trottoirem přešel, by sníval příliš hlučném o štěstí. Pod jejím štěstím hrob si vykopalo manželství mnohé nedůvěřivé. Pod jejím hlučným štěstím umíralo tak mnohé srdce, pomstou neživé. Bývalo její hlučné, velké štěstí: lesk drahých toilett, souboje šílených, žen rozvody, jež neuměly snésti nevěrných mužů příliš vlažný smích. Krok její drobný zdál se vinen z vraždy, i vůní smyslů nasycený vzduch. Za předchůdce své pomstít chtěl se každý. Leč zůstal, v kouzelný jak vstoupil kruh. 51

Kniha Lyrika lásky a života (in Dílo Antonina Sovy, svazek 1) (1922)
Autor Antonín Sova