SLOKY

Antonín Sova

SLOKY
V bezlidnou samotu se člověk mnohdy ztrácí. A věčnost zvlášť tu zahovoří k snům. Zde slunce lítostivěj’ dokrvácí. Tu lesy ční k mlčícím oblakům. Ten klid má sílu... Láká ku smíření. V něm stichlo vše, co kdys tak mohlo rvát. Od lidí, od chimér, od bludů, pravd a snění kající revolty se touží odpoutat. Je lítost z něčeho, co v světě neuzrálo, bez hořkých výčitek, těch, které zklamal cit. Je lítost z něčeho, co plody slibovalo. Co velkým nebylo, však co jím mohlo být. 89

Kniha Lyrika lásky a života (in Dílo Antonina Sovy, svazek 1) (1922)
Autor Antonín Sova