KRÁLOVSTVÍ

Antonín Sova

KRÁLOVSTVÍ
Mně podzim zabzučel divný zpěv za břinkotu mandolíny. Krev krvavě zrála v ohni rév a krajinou ztmavěly stíny. Na mandolínu si vítr hrál a vzpomínky pobídnul zníti. Mé dítě... Já moh’ jsem kdys býti král. Víš... Moh’ jsem tvé království míti. A ona drobounkou nohu svou z pod koketní nadzdvihla řízy: Já mohla tvou býti královnou. Dnes, žebráci, jsme si tak cizí. 93