TŘI PANNY

TŘI PANNY
Tři panny za světlé noci blouznily na terase, když z květů šla vůně k moři. A cypřiše tmu svou vrhaly v sněžný mramor sloupů, šept noci fontána lkavou přerušovala písní a dužnaté kaktusů listy stín metaly v trávu. Ta jedna ve vlasech měla péra bělavé rajky, v své ruce loutnu, tančivě dotýkala se trav a zrosené země, zdá se, nemilujíc tragickou láskou; ta druhá v zápěstí gemmy s posvátným zaříkáním milence, pohřbeného za rozpuku jara na krvavém poli Hackeldamy, všem hlasům noci naslouchala. Ta třetí s očima náhlým kouzlem uhaslýma, jak odplul vždy milenec její před západem slunce po vlnách stříbrných a po zelených řasách, po dlouhých stínech, táhnoucích z protějších břehů, svých družek bez konce se vyptávala o slibech srdcí, o věrnosti mužů a o smutcích svojí lásky. 112 Ta smutná, v zápěstí gemmy s posvátným zaříkáním milence zemřelého, družkám vyprávěla: Keř divokých růží roste v úpatí Hackeldamy, sta růží svítí v slunci, a když opadají, na pláni moře, moře, moře jich je rudé, jež volá a mluví každým rokem mi známou řečí. Je měsíc růží. Hlas mluví podivnou řečí z hrobů a volá mne dnem a nocí. Možno odkládati?.odkládati? Ta, jejíž milenec odplul právě před západem, se těšila na shledání zítra v stejnou dobu. Na palác myslila bílý na protějším břehu, na sály ozlacené a křišťálové síně, kde z pitvorných fontán stékají vody roztříštěné, se houpavě uklidňují v mísách nadzdvižených obřími netvory a květy vydychují bolestnou touhu po rtech. Ta divoká, v ruce loutnu, bezstarostná, k tanci napjatá jako luk a pružná k utrpení i k neznámému štěstí, se smíchem odhodlána dneska, právě dneska tuláku podél cesty tajně se zaslíbiti, jenž měl jen ruce své a hlavu zažehnutou geniů chudých prudkou, doutnající jiskrou, ta divoká snila teď o něm, přijde-li zas zítra hladový, ale silný silou milování, ubohý, ale hrdý touhou k nepřečkání. A tajemstvím tím zpívala a v tajemství tom tančila, tančila a tančila 113 divoce po květech a travách, na loutnu hrajíc, tělo své kolébajíc tančila, smějíc se, tančila, divoce tančila jak chvění moře a třpytivých hvězd a jiskření světel tančila. 114