ROMANCE O ŽENÁCH

ROMANCE O ŽENÁCH
Tenkým smyčcem si břízy hrály, jarní větry povívaly. Ženy šly ověnčeny v stráně, my jsme se dívali z dálek na ně. Tančily na slunci v zrosených travách, večera odlesk na horkých hlavách. Všecky jsme znali po jich hlasu, poupata vadla na jich vlasu. Lehkomyslně si s květy hrály, včerejšky vesele pohřbívaly, přes propast tančivě přelétly mžikem s vítězně naivním, divošským křikem, co my jsme nad hloubkou stáli tak zoufale tam, kde se sypaly smíchu jích korále, střemhlav jsme padali v zoufalém mlčení, v záhad a hrůzy posvátném dotčení. 116