ÚNAVNÉ ŠTĚSTÍ

Antonín Sova

Únavné štěstí, můžeš odejít, tvé chvíle klidu nepřinesly klid. Před zahradou, až mříž ti otevrou, kdos jiný čeká s tváří zmučenou. V zahradách vyseděl jsem kvetoucích, i zaslech’ zvonky stád, zřel květů sníh na prsy hříšných padat Magdalen. A zdřim’ jsem dlouze, sladce unaven. A očí otvírám – je po štěstí. – Lká podzim písní nových bolestí. Jeleni říjí v teskných oborách a oblaka se choulí po horách.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
v básni jsme nalezli 1 osobu, v básni jsou označena takto