ÚNAVNÉ ŠTĚSTÍ

Antonín Sova

ÚNAVNÉ ŠTĚSTÍ
Únavné štěstí, můžeš odejít, tvé chvíle klidu nepřinesly klid. Před zahradou, až mříž ti otevrou, kdos jiný čeká s tváří zmučenou. V zahradách vyseděl jsem kvetoucích, i zaslech’ zvonky stád, zřel květů sníh na prsy hříšných padat Magdalen. A zdřim’ jsem dlouze, sladce unaven. A očí otvírám – je po štěstí. – Lká podzim písní nových bolestí. Jeleni říjí v teskných oborách a oblaka se choulí po horách. 122

Kniha Lyrika lásky a života (in Dílo Antonina Sovy, svazek 1) (1922)
Autor Antonín Sova