LIDSKÉ GOLGATY

Antonín Sova

Zamlklé ticho dnů že věští bouř, já předvídám tak často v nepokoji. U země plazí se tak nízce kouř. To duše k duši promluvit se bojí. Svit sinavý kruh sosen prostoupil, jenž věnčí vrchol – každou velkou snahu. Zde Golgaty by krásný vrchol byl: uprostřed jeden kříž a sta – těch vrahů. Na vrcholech se tyčí křížů sta, žoldnéři mají kostky připraveny. Vlast oživne, jež travou zarůstá. Řvou muži pod kříži, řvou děti, ženy. Své Kristy ukřižují. S vrcholů s morálkou dolů do děr zalézají. Své vraždí Kristy pravd a rozkolů. Pak pro jich z mrtvých vstání roucha tkají.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby