LIDSKÉ GOLGATY

Antonín Sova

LIDSKÉ GOLGATY
Zamlklé ticho dnů že věští bouř, já předvídám tak často v nepokoji. U země plazí se tak nízce kouř. To duše k duši promluvit se bojí. Svit sinavý kruh sosen prostoupil, jenž věnčí vrchol – každou velkou snahu. Zde Golgaty by krásný vrchol byl: uprostřed jeden kříž a sta – těch vrahů. Na vrcholech se tyčí křížů sta, žoldnéři mají kostky připraveny. Vlast oživne, jež travou zarůstá. Řvou muži pod kříži, řvou děti, ženy. Své Kristy ukřižují. S vrcholů s morálkou dolů do děr zalézají. Své vraždí Kristy pravd a rozkolů. Pak pro jich z mrtvých vstání roucha tkají. 139

Kniha Lyrika lásky a života (in Dílo Antonina Sovy, svazek 1) (1922)
Autor Antonín Sova