Jsem člověk směšný, bez víry a bez přátel,
ty milují, kdož jak já bídní jsou a nazí.
Ty rád mám bez chytráctví, bez lstí, bez kouzel.
A přímí, upřímní ti jsou mi nad vše drazí:
Kdož třeba přišli vyžít, umřít, srdce dát
za pošetilé, smutné, drsné, nelákavé.
Kdož neuměli žít a věčný měli hlad,
k bestii vášní zahořevše plavé.
Kdo nezískavše srdcí lásky řemeslem,
neschopni vlichotit se v srdce kohokoli.
My nejsme dovední... a srdce příliš bolí.
My zahyneme jistě vlastním pod veslem.