Jen starý močál je kolemkol...
Vzduch zkažený, nízká kleč a stvol,
a lidé se plazí, škoda chvíle,
jsou malé touhy a ztraceny cíle...
Kdys hlasatelé pravd krotce jdou,
dnes opatrnicky veslujou
ku přístavům starých, kdys tak přísní,
a poklony dělají kompromissní.
Kdo bez odvahy je zlomit si vaz,
ten, hlupáci, vyvolen je z vás...
Ten chybil, kdo příliš aesthetický,
a chybil, kdo primitivně lidský...
A nejkrásněji se líhnul, kdo pěl
jak zvykem: kdo prostřední cestou šel,
kdo lísal se, na davů udeřil cit,
a že sloužil jiným, svým nemohl být...