POSLEDNÍ OVOCE

Antonín Sova

Poslední ovoce do šeda omžené rozdal mi podzimní sladký den. Ale proč podzimní hýří slunce, že až je těžko do prázdných větví se dívat, rudnoucí listí zřít vanem se schvívat?... Snad by poslední ovoce mohlo ještě zrát? Zahrady se loučí – jsou smutné a vážné tak, holé jsou stromy, prázdné pěšiny, z večera tiše pláčou a že byl pohřbu den, ty cítíš vanout chlad. Až když je konec všemu, omží se zrak naposled ještě rosou posledního zrání.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

255. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Podzim. (Josef Kalus)
  2. LESEM. (Jaroslav Vrchlický)
  3. V posledním slunci (Antonín Sova)
  4. XXV. Na zahradách pod spadalým listím (Karel Babánek)
  5. PODZIM BÁSNÍKŮV. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. V dveřích parku. (Jaroslav Vrchlický)
  7. VCHOD ZAMLKLÝ LIST RÉVY OBEPÍNÁ... (Karel Babánek)
  8. Píseň útěchy. (Jan Červenka)
  9. PROSBA. (Xaver Dvořák)
  10. HÁDANKA (Hermor Lilia)