OSUD

Antonín Sova

OSUD
1-1Zda zažil’s kolikrát, když v dětskou hru jsi zíral, 1-2jak drsným akordem jich laškování vyzní? 1-3Brouk zlatý na niti se svíjí často v trýzni, 1-4a v jejich dlani pták tak často v krvi zmíral. 2-1A odhozený květ, jenž sotva rozvil, svíral 2-2své svadlé lupeny a zhynul hroznou žízní. – 2-3Tak svojich miláčků vždy obklopeni přízní, 2-4jsme jak ten zlatý brouk, jenž z květu rosu sbíral. 3-1Než za ním koruna se mohla uzavříti, 3-2jej uchvátila dlaň, by kejklů zdrojem byl, 3-3den třeba před smrtí, jež tvorů všech je cíl. – 4-1Tak Osud, centrum všech, nás upoutal k své niti, 4-2že kolem kroužíme nic výš, nic dál, jen vpřed, 4-3jak brouk ten chycený – již po tisíce let! 20