PRAŽSKÁ SKICA

Antonín Sova

PRAŽSKÁ SKICA
kdo znáte hospůdku tak šerou a tak tmavou? Nad vchodem Turek vstříc ční s přeraženou hlavou, zeď skulin plna jest, jak věznila by krysy, a černá pavláčka pod nízkou střechou visí. Jen temným okénkem v tmu noci pohleď časem a slyšíš koček vřesk, když měsíc šlehne jasem. Jak snadno myslíš si v té jizbě primitivní na zašlý středověk! Vzduch prochvěl zápach pivní. Sem z venku slyšet šum, jak holub pohne křídly; – a tlustý hostinský na vyřezané židli hry v karty zanechav, hle, ospale již zívá – tak o dlaň podepřen si dříme, hlavou kývá a časem prohodí, když vezme korbel z cínu a pije: Pánové,„Pánové, už delší noc je v říjnu!“ 106