REKONVALESCENTKA

Antonín Sova

Na postýlce slabá tak leží, a sotva že odpoví, svou hlavičku pozdvíhá ztěží z bílého krajkoví. Tak stále si s prsty jen hraje, jak z vosku ty bezbarvé jsou, a uprouc zrak do oken, ssaje vzduch s letní pohodou. Jen přijde-li přítelka stará, jíž šestnáct jak jí je let, cos v oku jí teplého hárá a úsměvem chví se ret. Prs vlní se zlehka a zvolna a ruměn se na líci mih, i vráska ta na čele bolná zmizela v paprscích. A matka ta starobná, zase jak vítá úsměv ten! Jí zdá se v tom slunečním jase zas nádherný dnešní den! Hned šatečky šije jí dvojí s tou bílou stuhou jak sníh. – – A zatím zase se bojí těch probděných nocí zlých!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby