HLOUB, DÁL...

Antonín Sova

HLOUB, DÁL...
Když nejvíc chorobné mé duše obrovskou skepsí chladne žár a rozum předhání mi suše mé tvořivosti skrovný dar, vše, rozbité mé vědomosti, svět malý mře mi v nízkých snech, jež se slepou jen střízlivostí přijímám v ztuchlých čtyřech zdech: Vytržen z této země půdy kdes ti cizích bych toužil žít, jen z dálky cítit vonět hrudy a události slyšel hřmít! Tam v bojích mocných, cizích duchů v poznání nových, lidských snah bych rozpoznat chtěl, v našem vzduchu co mrtvo spí již na marách, co hnije již, co žít má dále, co vzkřísit a co zardousit! Zda v prostoře té země malé i mne již zchvátil hnití klid? 27

Kniha Píseň o Rovnosti (1951)
Autor Antonín Sova