DUCH UMĚNÍ

Antonín Sova

Jde vzbuzen nadšením a roste v duše míru(J6f) ať v lebce básníka si věčnou slávu spřádá(J6f) ať v plátno malířovo harmonií padá(J6f) ať hřímá v dramatu ať zvučí v hudby víru(J6f) On neřek Homéru Jsi slepý nač chceš lyru(J6f) On neřek Aesopu Jsi z otrockého stáda(J6f) jsi hnusným ošklivcem noc z rysů tvých se skrádá(J6f) Děl Velké duše věčně plaňte ve všemíru(J6f) Tak rovněž neptal se zda hluch náš mistr tónů(J6f) tím hloub mu v duši lét a v srdci zněl mu strunou(J6f) jež brzy jásala hned zněla v tichém stonu(J6f) A hluchý stařec ten nad minulosti runou(J6f) předc slyšel Tábory jich pláč a pádný mlat(J6m) a z duše jeho v tónech povstal Vyšehrad(J6m)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	4
Celkem veršů:	14
Jamb:	14 (100 %)